Management vaginálního dyskomfortu

Vaginální dyskomfort – tedy pocity pálení, svědění, suchosti, zvýšeného výtoku nebo nepříjemného zápachu – patří mezi časté potíže, které mohou v různé míře potkat většinu žen během života. Důvody bývají rozmanité: od hormonálních změn, přes infekce až po podráždění chemickými látkami či změny mikrobiomu.

Je však důležité zdůraznit, že dlouhodobé, opakované nebo závažnější obtíže je vždy nutné konzultovat s lékařem. V těchto případech je nezbytné cílené vyšetření (zejména mikroskopické či PCR), aby se předešlo komplikacím nebo podcenění závažnější příčiny.

Pro ženy, které se setkávají s mírnými či přechodnými obtížemi, je vhodný strukturovaný tříkrokový přístup k samoléčbě a prevenci recidiv.

Krok 1: Samoléčba – úleva od akutních příznaků

Vaginální dyskomfort často svádí k rychlé samodiagnostice – například podle barvy či zápachu výtoku. Dnes již víme a máme to prokázáno celou řadou studií, že diagnózu nelze spolehlivě stanovit pouze podle příznaků či pH. I zkušené ženy, které danou diagnózu již v minulosti prodělaly, nemají větší úspěšnost v diagnostice původce, než úplně začátečnice. .

Cílem samoléčby proto nemá být „léčit infekci“ (která je nejčastěji bakteriální anaerobní či aerobní, kvasinková, prvoková či jiná pohlavně přenosná), ale dosáhnout úlevy – zmírnit pálení, svědění, suchost či podráždění. Vhodné jsou přípravky s hydratačními a regeneračními látkami, kyselinou mléčnou nebo glykogenem, které obnovují přirozené vaginální prostředí.

Při výběru produktů je vhodné vyhnout se parfemovaným či antiseptickým přípravkům, které mohou stav zhoršit. Je velmi vhodné neřídit se (často protichůdnými a většinou neodbornými) radami z internetu, naopak je prospěšné konzultovat výběr pomoci s lékárníkem.

Komerční sdělení

Krok 2: Obnova – návrat k rovnováze

Každý zásah do vaginálního prostředí – ať už lokální léčba, antibiotika, menstruační pomůcky nebo pohlavní styk – může narušit rovnováhu vaginální mikrobioty. Základem zdravé mikroflóry jsou laktobacily, které udržují kyselé pH a brání přemnožení patogenů.

Po jakékoli intervenci je proto vhodné podpořit obnovu normální mikrobioty – ideálně pomocí vaginálních probiotik obsahujících specifické kmeny laktobacilů (nejlépe tzv. "dominátory" - na prvním místě Lactobacillus crispatus, nebo alespoň L. jensenii či L. gasseri). Tím můžeme udělat maximum pro obnovení přirozené bariéry proti infekcím.

Komerční sdělení

Krok 3: Prevence – udržení rovnováhy a obranyschopnosti

Aby se obtíže neopakovaly, můžeme si pomoci životosprávou a probiotickými a/nebo imunoaktivními preparáty.

• Pravidelné užívání perorálních probiotik – ideálně kombinujících vaginální a střevní kmeny, protože střevní mikrobiota ovlivňuje rozhodujícím způsobem vaginální prostředí i celkovou imunitu.
• Imunomodulancia a imunostimulancia (např. lyzáty), která podporují přirozenou obranyschopnost organismu a snižují riziko recidiv.
• Šetrnou intimní hygienu – bez parfemace, s pH blízkým fyziologické hodnotě (4,0–4,5).
• Vhodné oblečení a životní styl – prodyšné materiály, omezení nadměrného sezení v mokrých plavkách, dostatečná hydratace a vyvážená strava.

Komerční sdělení

Shrnutí

Management vaginálního dyskomfortu je založen na rozumném, postupném přístupu:

1. Samoléčba – úleva bez snahy stanovovat diagnózu.
2. Obnova – návrat rovnováhy pomocí laktobacilů.
3. Prevence – dlouhodobá podpora mikrobiomu a imunity.

Pokud se však potíže opakují, zhoršují nebo nereagují na běžnou péči, je nezbytné vyhledat lékaře. Jen odborné vyšetření dokáže vyloučit závažnější příčiny a zvolit adekvátní léčbu.