Pokud se objeví náhlé obtíže jako je svědění, pálení, neobvyklý výtok nebo bolest v oblasti pochvy, je důležité neodkládat návštěvu gynekologa. Lékař provede vyšetření zevního genitálu, poševního vchodu a čípku, změří pH poševního sekretu a může udělat tzv. aminový test k odhalení bakteriální vaginózy nebo trichomonózy. Klíčové je také mikroskopické vyšetření vzorku poševního sekretu, které rychle ukáže přítomnost kvasinek, bakterií, trichomonád nebo známky zánětu. Léčba se pak cíleně nasadí podle nálezu – typicky jde o antibiotika (u bakteriální vaginózy) nebo antimykotika (u kvasinkové infekce). Důležité je, že léčba by neměla začínat naslepo, bez vyšetření.
U žen, které trápí opakující se výše uvedené problémy, je postup jiný. Základem je dlouhodobé sledování (a vyšetřování uvedené výše) stavu poševního prostředí – a to pomocí mikroskopie a případně měření pH i v domácích podmínkách. Cílem není opakované podávání antibiotik či antimykotik, ale spíše podpora rovnováhy poševní mikroflóry (vaginální kmeny laktobacilů - ať už vaginální nebo perorální aplikací) a zmírnění obtíží. Lékař může doporučit úpravu životního stylu (volba prádla, dieta), podpůrnou léčbu (např. probiotika, hormonální terapii v menopauze) a v některých případech i psychologickou podporu, protože dlouhodobé obtíže mohou ovlivnit psychickou pohodu.
Rozdíl mezi akutními a chronickými stavy spočívá hlavně v cíli léčby. U akutních potíží je snahou rychle zjistit původce a odstranit infekci. U chronických obtíží se lékaři snaží vyhnout opakovanému užívání léků, které mohou poševní prostředí ještě více narušit. Proto se více zaměřují na prevenci, obnovu zdravé mikroflóry a hledání dalších faktorů, které obtíže udržují. V obou případech ale platí, že správně zvolená vyšetření jsou klíčem k účinné a šetrné léčbě.
